Sukňová improvizace

Myslela jsem si, že s několika těhotenskými tričky, tunikou a jedněmi šaty si nějakou dobu vystačím, jenže trička a tuniky se dají nosit pouze v kombinaci s nějakým dílem vespod a v legínách mi začalo být horko. Co teď? Zkoušela jsem si nějaké starší kraťasy a sukně a buď je pod břichem nezapnu, nebo je zapnu, ale není mi to vůbec pohodlné. Jsem asi hrozná citlivka a cokoli mě okolo břicha jen lehce škrtí, začnu do deseti minut nenávidět :) Třeba takové punčocháče s pasem srolovaným pod břichem, stát se v tom dá pohodlně, ale sedět už ne. Také jsem si zkoušela široké sukně, co nosím normálně v pase (třeba tuhle) obléct pod prsa a bylo mi řečeno, že vypadám jako Obelix, tak tudy cesta asi taky nepovede. Jediná sukně co vypadala docela normálně pod prsy byla tato, asi proto že je dlouhá a úzká.

A tak jsem si vymyslela těhotenskou sukni. Požadavky byly jasné: úzká, aby se dala nosit k širokým vrškům; jednobarevná, aby ladila pokud možno ke všemu; pružná, aby se do ní pohodlně vešlo rostoucí břicho a hlavně aby měla nějaký tvar, s pouhým tunelem z úpletu se spokojit nehodlám.

Opět jsem začala hledat inspiraci na internetu a narazila jsem na střih od Megan Nielsen, tenhle střih víceméně splňoval všechny moje požadavky. Nechtělo se mi ale střih stahovat, tisknout a slepovat. Přišel mi vcelku jednoduchý, tak jsem se rozhodla, že najdu nějaký vhodný střih na podobnou sukni ve svém štosu časopisů BurdaStyle a přední díl nějak vhodně nařasím a vytvaruji podle kupovaných těhotenských legín co mám doma. Vhodný střih jsem našla v časopise číslo 04/2014 model č. 113, sukně má vysoký pas a tak nebylo potřeba upravovat zadní díl, který jsem potřebovala vyšší než obvykle sukně mají.

Úprav střihu jsem tentokrát udělala celkem dost. Zadní díl jsem ponechala tak, jak byl, jen jsem ho vystřihla na skladu látky. Šila jsem s úpletu a tak nebylo potřeba zapínat sukni na zip. Záševky jsem na zadním díle ponechala, protože ho pěkně vytvarují. Kapsy v předních členících švech se mi moc nezamlouvaly a tak jsem je vypustila, stejně tak jsem vypustila přední členící švy, tím, že jsem v místě švu díly spojila v jeden.

Vrchní část předního dílu jsem v nejužším místě ustřihla a v oblasti pasu kde se díly zužují jsem pak mezeru mezi díly ponechala – více prostoru pro břicho. Stejně tak jsem lehce rozšířila linii boků. Vznikl mi tak opět téměř obdélník, který jsem v horní části ještě prodloužila (o šíři pásku), kvůli řasení. K tomuto dílu jsem pak připojila další díl ve tvaru lichoběžníku, který měl zhruba dvojnásobnou výšku pásku a směrem nahoru se postupně rozšiřoval. Dole byl stejně široký jako vrchní část předního dílu.

Ten tvar jsem okoukala právě u kupovaných legín. když jsem si představila, že mají boční šev.

Obě části předního dílu jsem sešila dohromady a zhruba od úrovně, kde jsou na obrázku kapsy, asi až po 5 cm od horního okraje jsem přední díl z obou stran nařasila. K zadnímu dílu jsem vystřihla a přišila podsádku podle návodu.

Poté jsem k sobě přišpendlila přední a zadní díl lícem k sobě, tak aby šev na přední dílu lícoval s nejužším místem na dílu zadním, kde jsem plánovala prošití na přichycení podsádky. Asi 5 cm nenařaseného konce předního dílu jsem sešpendlila s podsádkou zadního dílu otočenou nahoru. Boční švy jsem sešila v jednom sledu s podsádkou i okrajem předního dílu. Podsádku i s okrajem předního dílu jsem potom ohnula dovnitř.

Pak přišla finální improvizace s vytvarováním vrchního okraje předního dílu, protože tam jsem si nebyla jistá, jak je přesně tvarovaný. Nechala jsem ho volný do poslední chvíle a pak jsem si sukni oblékla, vytáhla přední díl do požadovaného místa, před zrcadlem zahnula okraj dovnitř do požadovaného tvaru a v tomto tvaru ho přišpendlila. Pak jsem si sukni sundala a přebytečný materiál sestřihla. Vlastně do takového obloučku.

Netuším na kolik je takováhle technika profesionální, ale jestli se něco takového někde používá, určitě pro to bude bude nějaký vhodný název jako „freestyle shaping“ nebo „freestyle fitting“ :)

Nakonec jsem prošila zadní díl v nejužším místě

a přichytila tak zevnitř spodní okraj podsádky.

Také jsem prošila lem horního okraje předního dílu, 2 cm od kraje a založila jsem spodní lem sukně, tentokrát 1,5 cm. Všechny švy jsem šila na overlocku a prošití jsem dělala úzkým klikatým stehem (2,5 mm), aby pružil, ale nebyl moc výrazný.

Použitý materiál je pevnější směsový úplet (70% Polyester, 5% Spandex, 25% Viskoza), koupila jsem ho v Látkách Mráz . Má jemný vzorek a z obou stran je stejný. Na sukni mi stačil pouhý půl metr látky (=délka zadního dílu sukně) o šíři 150 cm, zbyly jen malinké odstřižky.

Takto vypadá hotová sukně z boku položená na plocho z líce

a z rubu.

Takhle vypadá zezadu z líce

a z rubu.

No a takhle vypadá na mě.

Většinu pružných triček ještě nemám problém přes břicho obléct, takže je můžu nosit jak zastrčené, tak přes sukni. Sukně má v pase ještě nějakou vůli, tak doufám, že pár horkých letních měsíců vydrží.

A se sáčkem, také z Burdy, to vypadá skoro jako kostýmek i když mi z něj leze břicho ven :)

3 Responses to “Sukňová improvizace”

  1. Renata Spáčilová napsal:

    Sukně je úžasná, moc Vám sluší. Jste neskutečně šikovná. Renata

  2. Renata napsal:

    Velice slušivé, i v časopisech Ottobre se občas vyskytují těhotenské kousky.

Napsat komentář