Svatební šití I.

Autor: nitě_všude · 15. července, 2016 · 15973 · 12x komentováno
Štítky: potisk, šaty, svatební

Na úvod tohoto článku bych se vám chtěla omluvit za delší odmlku a dočasné ignorování vašich dotazů a přání. Omluvou mi budiž veselá událost v podobě svatby, které předcházelo urputné šití  a shánění všeho možného, kdy nezbývalo moc času na psaní.

Jako omluvu přijměte tento obsažný článek o procesu výroby mých svatebních šatů. To že si je musím ušít sama pro mě bylo samozřejmostí, i když se to prý nemá (nevíte někdo proč?) a do žádného salónu jsem raději ani nechodila. Nikdy jsem netoužila po nastrojené svatbě na zámku, takže pokud očekáváte článek o princeznovských šaty s vlečkou, zklamu vás.

Nevdávala jsem se ve spěchu, takže jsem měla hodně času na přemýšlení, jaké bych ty šaty chtěla. Jednoznačně u mě stále vedou 50. léta, takže rozhodnout se pro styl šatů nebyl problém. Problém nastal, když jsem začala přemýšlet o detailech. Chci krajku? Chci odhalená ramena? Chci korzet? Chci zip? Chci knoflíčky? Chci je krátké nebo na zem?  Rozhodně potřebuju originální šaty! Ale taky takové, ve kterých budu moct dýchat, hýbat se a dojít si sama na záchod. Když už jsem jednou za život nevěsta, tak si přece ty šaty nesundám hned po obřadu, protože jsou nepohodlné:)

Po hodinách prohlížení záplavy bílých šatů a lovení inspirace na internetu, mi došlo, že čistě bílé šaty vlastně ani nechci. V té době jsem už měla v hlavě několik nápadů na potisk látek na sukně, tak mě napadlo jeden rovnou využít. Látku jsem chtěla objednat u české firmy, kterou už jsem měla vyzkoušenou, ale než mi stačili odpovědět, jak připravit návrh na potisk, svou činnost ukončili. A tak mi nezbylo nic jiného, než si objednat potisk u americké firmy Spoonflower.

Příprava vzoru a objednání je u nich superjednoduché, a tak jsem rovnou objednala ještě pár kousků látek na vánoční dárky, ať se to poštovné vyplatí. Nějak jsem v tom objednávání ale zapomněla na celnici, takže kolik stojí poštovné bylo ve výsledku jedno, když jsem doplácela ještě DPH (příště už to bude v pohodě, otevřeli pobočku v Berlíně). Po vybalení dlouho očekávané látky jsem nakonec ještě přemýšlela, jestli z ní ty šaty vůbec chci. Objednala jsem si totiž satén a nebyla jsem si jistá, jestli na mě není až moc blyštivý. Každopádně byl i s potiskem moc bílý :) Po pár dnech jsem si ale řekla, že když už byly takové trable s objednáním, tak do toho jdu a ono to nějak dopadne. Začala jsem v lednu, takže jsem měla na případné změny půl roku čas a nakonec to všechno dobře dopadlo.

Zde je několik vysoce uměleckých návrhů šatů, které jsem pro začátek převedla na papír. Ve hře byl černý šifon, zelený šifon, černá krajka, bílá krajka a dalších asi milion možností. Většina nakonec padla.

Takže látku a nápad jsem měla, ale co dál. Kolovou sukni s tímhle vzorem nevyrobím, takže bude muset být skládaná nebo nabíraná, ale co vršek. První mi padl do oka střih na šaty Macarone od Collete s průhledným sedlem. Ušila jsem tedy první zkušební verzi podle něj, která z prostěradla a zbytku krajky vypadala docela dobře. Jen jsem si do střihu zakreslila pár detailů, které jsem chtěla upravit.

Jenže pak jsem se pokusila stejný živůtek ušít na zkoušku ze saténu a šifonu. Ani s jedním materiálem nejsem stále ještě kamarád a výsledek na mě rozhodně nevypadal, tak jak jsem si představovala, byl až moc volný, tak nějak všude. Takže jsem se s tímhle střihem rozloučila.

A se stejnou představou průsvitného vršku šatů jsem se jala hledat střih na živůtek bez ramínek, ke kterému ten průhledný vršek nějak namontuju (amatér šije :)). Našla jsem ho v Burdě ….. Úplně obyčejný živůtek vyztužený kosticemi. Ušila jsem tedy opět zkušební saténový model, tentokrát se mi ale hned zalíbil a seděl skvěle, upravovala jsem ho jen minimálně.

Takže hurá rozstříhat tu mojí krásnou látku. Jedním z doporučení pro satén je stříhat ho na šikmo, jenže když si vymyslíte, že potřebujete i na živůtku vzor, tak ho stejně musíte nastříhat rovně.

Zářivě bílou barvu látky jsem se rozhodla vyřešit vypodložením saténu jemným krémovým bavlněným plátnem. To vyřešilo i lehkou průhlednost.

Připraveno na šití.

Zatím nemám moc zkušeností s šitím saténu a tak jsem se před samotným šitím snažila dohledat co nejvíce rad, jak na to. Nová tenká jehla, kvalitní nit, krátké stehy, nastehování před šitím, testy na nečisto, to všechno jsem se snažila dodržet, ale stejně jsem nebyla úplně spokojená. Po rozžehlení dobrý, ale při nošení se látka ve švech stejně krčí. Možná je to tím, že není látka střižena šikmo, nebo tím že jsem jí vypdložila bavlnou, která má jiné vlastnosti, nebo to jinak udělat nejde, nevím. Třeba mi někdo zkušenější řekne, kde jsem udělala chybu.

Každopádně mi přišlo, že na výsledný efekt to moc vliv nemá a tak jsem pokrčovala dál. Aby byl živůtek zpevněný nejen kosticemi, ušila jsem vnitřní vrstvu z tužšího materiálu, tunýlky pro kostice jsem vyrobila na této vnitřní vrstvě.

Kostice jsem použila naprosto neprofesionálně plastové. S kovovými jsem ještě nikdy nepracovala a trochu se jich pořád bojím, takže jsem šla raději na jistotu s plastem.

Živůtek hotov.

Teď to nějak vymyslet s tou sukní. Proč že jsem si neudělala zkušebně ty šaty celé a testuju to až za pochodu? Původně jsem chtěla sukni v pase nařasit, ale protože jsem chtěla bohatou sukni, použila jsem celkem dost látky (3x obvod pasu)  a s podkladovou látkou se mi zdálo, že je to v pase až moc objemné a dělá to nehezký hrb.

Tak jsem se rozhodla pro sklady. Zkoušela jsem různý počet a velikosti a nakonec jsem skončila pouze u dvou velkých skladů vpředu a dvou vzadu. Povedlo se mi je dokonce umístit přesně pod švy živůtku.

Po přišití sukně k živůtku zbývalo už jen doladit detaily.

Jako například přišít na bok skrytý zip. To jsem bohužel nějak pozapomněla zdokumentovat. Pořád s tím bojuju, zapnout jde, ale v místě pasu trošku drhne. Nebo začistit spodní lem. V různých článcích jsem se dočetla, že pokud chcete, aby okraj sukně pěkně držel tvar můžete do lemu všít krinolinovou pásku. Dobrá, zkusím to. Koupila jsem si takovou extra širokou a chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, kam jí našít aby mi lem šatů vyšel přesně pod potisk kořínků. Páska se totiž našívá z líce.

A pak se zahne dovnitř

Podél okraje pásky se tak vytvoří měkký lem.

Nakonec jsem pásku přišila krokvičkovým stehem k podkladové látce. Z líce tak není žádný šev. Páska by neměla být v kontaktu s kůží, což by v tomto případě asi byla, kdybych neměla spodničku.

Lem šatů páska opravdu krásně podepřela a nadzvedla, kdyby to nebylo na svatbu, nebudu asi ani řešit spodničku, ale přece jenom jsem chtěla mít na ten jeden den pořádný objem :)

Šaty téměř hotovy, ale stále jsem si nebyla jistá, jestli chci nebo nechci z nějaké průhledné látky udělat šatům vršek. Napadla mě krajka, ale s tou by se asi byl styl šatů. Napadl mě šifon, ten by byl hezký, jako vrstva vcelku i přes živůtek, ale to by zase zakrylo potisk látky. Napadl mě taky pružný tyl, ze kterého bych si ušila tílko a přes něj oblékla šaty. No a nakonec jsem si šaty několikrát vyzkoušela a zjistila, že tam vlastně ani být nemusí. Vzhledem k teplotě, jaká panovala ve svatební den, jsem udělala dobře.

Živůtek byl vyztužený a dobře padnoucí, ale stejně jsem měla strach, aby mi při nějakém pohybu nesjel nebo se nepřetáčel. Pojistila jsem si to dvěma způsoby. První není asi úplně profesionální. Plánovala jsem si pod šaty vzít samodržící podprsenku bez ramínek a abych zabránila případnému vykukování košíčků, pár stehy jsem jí rovnou přichytila k vnitřní látce živůtku.

Druhý způsob už byl profesionálnější a u většiny šatů bez ramínek nebo se spadenými rameny se v padesátých letech používal, a používá dodnes v tradiční krejčovině.  Jde o našití rypsové stuhy, o maličko kratší než je obvod pasu šatů, na několik míst pasu uvnitř šatů. O takzvané pasové stuze psala již dříve Jana ze Sewing boudoiru (nyní Steh za stehem). Po svatbě, kdy jsem měla šaty na sobě víc než 12 hodin, musím říct, že se tam ta stuha nešije jen tak pro nic za nic. Jednu chvíli jsem měla pocit, že mě trochu škrtí, tak jsem si jí rozepnula a po chvíli tance mi začal vykukovat vrchní okraj podprsenky i když byl přišitý. Takže to opravdu funguje.

Zevnitř taky nevypadají zle, co?

S pár detaily, jako například s krabatícími se švy, jsem úplně spokojená nebyla, ale s celkovým dojmem a pocitem v šatech už ano. No a takhle vypadaly šaty „v akci“.

Svatební obutí jsme také neměli úplně klasické :)

Původně jsem plánovala ušít si i spodničku sama. Potřebovala jsem nějakou bohatou, která udrží nadzvednuté i ty dvě vrstvy látky, které byly samy o sobě dost těžké. Zkusila jsem ušít zjednodušenou spodničku z velmi tvrdého tylu, ale nedopadlo to dobře a pod sukní tahle spodnička dělala jen boule. Nezbývalo mi už moc času a tak jsem spodničku zakoupila u Blanky Starky, ta byla a je boží. Jsem ráda, že jsem jí nakonec koupila, ušít takovou spodničku by mi trvalo asi milion let, ten nejmenší spodní kanýr je tak z dvacetikilometrového pruhu, ve dvou vrstvách. Budu si muset ušít nějaké ladící šaty nebo sukni, abych jí mohla ještě nosit.

Moje šaty nebyly jediné, co jsem na svatbu šila, ale o tom až v dalším článku :)

Opět se omlouvám za zhoršenou kvalitu některých fotek, fotila jsem tím, co bylo zrovna po ruce.

Foto ze svatby by Jan Šibík