Kostkované trápení

Asi před třemi týdny mi přišel balíček se zakoupenými látkami a já se s chutí pustila do šití. Bohužel se mi to vůbec nedařilo tak, jak jsem si to představovala a dělala jsem úplné začátečnické chyby, až mě to úplně další šití znechutilo. V angličtině bych řekla, že jsem ztratila svoje sewjo (sewing mojo). Doufám, že se brzo vrátí :). V rámci psychických příprav na další projekt, jsem se rozhodla o své trápení podělit. Nový kabát bude potřebovat hodně soustředění.

První trápení bylo s černobílou kanafasovou sukní.

Po velkém úspěchu návodu na kolovou sukni, jsem si usmyslela, že udělám návod další. Tentokrát na skládanou sukni. Šila jsem jí ale teprve podruhé a i přesto, že mám teorii dobře nastudovanou, udělala jsem pár chyb, které bych nerada prezentovala jako návod. Takže tentokrát jen popis toho co jsem ušila a co jsem měla udělat jinak, abyste si o mě nemysleli, že mi jde všechno hned napoprvé :) S další sukní už snad bude i ten návod.

Na sukni jsem si koupila černobílý kanafas. Nějak mě předtím nenapadlo kanafas používat jako látku na oblečení, vždycky jsem jí měla spojenou s potahy na podsedáky a doplňky do kuchyně, ale pak jsem viděla podobnou sukni na jedné slečně v tramvaji a musela jsem jí mít taky.

První chybou, kterou jsem udělala bylo už samotné nastříhání látky. Všechno jsem si krásně změřila a spočítala a pak jsem zapomněla na to, že mám vzor, kterému je potřeba věnovat větší pozornost. Takže v bočním švu mám dvě tmavé kostky vedle sebe a v druhém švu mám tenký bílý proužek.

Alespoň že ty kapsy ve švu se mi povedly.

Při vytváření skladů se mi líbilo, že si nemusím pracně odměřovat každý sklad, ale že to za mě vyřešil vzor, jenže kdybych se nad tím pořádně zamyslela, poskládala bych to taky jinak. Udělala bych sklad vždy v polovině kostky a vzor by byl pak vypadal lépe. To jsem si, ale uvědomila až když jsem si sukni (hotovou) oblékla, do té doby se mi to zdálo v pořádku :)

Pásek a zip už naštěstí problémy nedělaly a tak jsem se rozhodla sukni dát šanci. Možná si říkáte, proč jsem ty sklady nerozpárala a nesložila znovu, nebo se nesnažila srovnat vzor. Kupodivu, čím jednodušší věc šiju, tím jsem jí ochotná odpustit víc nedostatků. Zvlášť když je ta věc pro mě a jsem jediná si těch nedostatků bude všímat. A tak hrozně nerada pářu a přešívám, že bych to raději celé vystřihla a ušila znovu, než to předělávala :) Takže sukně nakonec vyrazila do ulic.

Možná jsem měla udělat ten pásek nižší, mám trošku pocit, že mám tu sukni až ke krku :)

Stejně jako sukně z kanafasu do ulic vyrazila i druhá kostkovaná sukně, které mě také potrápila. Tentokrát dlouhá čtvrtkolová. Trápení zapříčinily šatné počáteční výpočty a nedostatek látky. Někdy mám pocit, že čím jednoduší úkol, tím s tím má moje hlava větší problémy :)

Na internetu jsem zahlédla tuto sukni a napadlo mě, že dlouhá sukně je prima alternativa ke kalhotám pro blížící se chladnější dny.

Pár týdnů jsem strávila prohledáváním všemožných eshopů, abych našla vzor, který bude odpovídat mým představám. Nakonec do obchodů dorazily podzimní látky, takže bylo z čeho vybírat. Šetřílek ve mně to všemožně propočítával a maloval si to, jen aby nemusel kupovat o pár centimetrů látky navíc :) Původní plán totiž byla půlkolová sukně, která spolkne docela dost látky. Měla jsem ohromnou radost, že šíře látky mi vystačí akorát na délku sukně a nebudu jí muset dělat ze dvou kusů, jenže pak jsem nějak pozapomněla, že šířka musí být dvojnásobná, ne jako když šiju krátkou kolovou ze čtverce. Takže jsem si vesele objednala metr sedmdesát látky a pak na to doma užasle koukala, jak toho mám málo.

Tím tedy plán na půlkolovou sukni ztroskotal. No tak udělám čtvrtkolovou. Jenže původní plán byl vzor na koso. Nakreslila jsem si střih osminy sukně, ale přes veškerou snahu se mi jí nepodařilo šikmo dvakrát na látku dostat. Přišlo další smíření. Dobrá udělám čtvrkolovou, vepředu bude vzor šikmo vzadu rovně. Takže jsem si vystřihla čtvrt kola a pásek a dala se do šití.

Přišila jsem krásně pásek

A chystala jsem se přišívat zip. Jaké bylo mé překvapení, když jsem přiložila okraje látky k sobě a zjistila, že vzor kostek je ve skutečnosti vzor obdélníčků, které nemám šanci k sobě sesadit.

Nakonec jsem to nevzdala, i když jsem měla sto chutí to všechno zahodit do koše, a sukni jsem došila. Skrytý zip se povedl a alespoň pásek navazuje.

Zevnitř jsem pásek tentokrát přišila k sesazovacímu švu v ruce.

Spodní okraj jsem potřebovala ponechat co nejdelší, tak jsem ho začistila saténovým šikmým proužkem zahrnutým dovnitř.

Zepředu nakonec vypadá sukně přesně tak, jak jsem si jí představovala

Pohled zezadu mě ale pořád trápí. Naštěstí si tam při nošení moc nevidím. Už jsem jí měla několikrát na sobě a všichni mi jí chválili, tak jim budu věřit :)

Taky máte dny, kdy se vám opravdu, ale opravdu nedaří a nejradši byste to všechno zmuchlali a někam zahodili?

Tweet