Vodotěsné šití – nepromokavá bunda (Minoru jacket)

Moje stará softshellová bunda změnila postupem času barvu z blankytně modré na nehezky zašedlou s dírami od ohně a tak nastal čas na novou. Tentokrát vynechám outdoorové obchody a zkusím něco sama.  Přeci jenom to outdoorové oblečení tolik nepoužívám, tak za něj přeci nebudu dávat tisíce. Chci jen něco co nepromokne až budu zase někde stát v dešti na koncertě a neprofouklo při občasných výletech.

Stará bunda, měla jednu velkou nevýhodu, byla krátká. Při každém ohnutí jsem si jí musela upravovat, aby mi netáhlo na záda. Takže rozhodně příští budna musí být delší. Už delší dobu jsem pokukovala po Minoru bundě od Sewaholic, ale jelikož do města nosím převážně kabáty a mám jich docela dost, zatím jsem odolávala.  Ale pro můj nejnovější projekt se tento střih hodí perfektně. Má kapuci proti dešti, je dlouhá a pokud použiju správný materiál bude i nepromokavá a neprofoukne.

Takže materiál. Rozhodovala jsem se mezi softshellem a šusťákem. Vyhrál šusťák, možná proto, že je lehčí a opravdu nepromokavý, možná proto, že jsem z něj ještě nic nešila a chci si to vyzkoušet.  Koupila jsem nakonec 2 metry šusťákoviny v zelenomodré barvě (100% polyester zatřený z vniřní strany polyuretanovou vrstvou). Jako podšívku jsem zvolila neonově zelený fleece.  Takže ve výsledku bych měla vlastně mít fleecovou mikinu pokrytou šusťákem.

Protože jsem byla trošku v časovém presu před nadcházejícím výletem, rozhodla jsem se střih stáhnout, místo klasického doručení poštou. Nejen, že je stažení okamžité je i o pár dolarů levnější. Horší je to pak s použitím střihu. Střih si totiž stánete ve formátu pdf, který si vytisknete. A pak musíte všech těch milion (v tomto případě 60) stránek přesně slepit k sobě. Výsledkem jsou velké archy papíru, na které jsme zvyklí z klasických kupovaných střihů.

Měla jsem jen dva metry látky o šíři 150 cm a střih doporučoval 2 1/2 yardu (cca 240 cm), takže jsem byla připravena improvizovat se zbytky softshellu, případně zkracovat, ale kupodivu se mi podařilo všechny díly na látku vtěsnat a ještě mi kousek zbyl (naštěstí nemám na látce žádný vzor). Svítivě zeleného fleecu mám hromadu, takže tam nebyl problém.

Co jsem se dočetla o šití nepromokavého oblečení:

• Je dobré šít opravdu ostrou a tenkou jehlou. (tenčí jehla = menší díra)
• Hodně materiálů může pod patkou špatně klouzat, zvlášť když jsou pogumované, takže je dobré šít je přes papír nebo použít teflonovou nebo kráčející patku.
• Místo špendlíků používat raději kancelářské klipy, pokud používáte špendlíky propichujte jen švové přídavky. Každou dírou navíc ztrácí oděv svou nepromokavost.
• Používat například francouzký nebo plochý šev, který je méně propustný než švy zvrchu prošívané (podél švu).
• Švy je dobré podlepit nepropustnou nažehlovací páskou, nebo zatřít materiálem utěsňujícím švy.
• Používat nit z umělého materiálu (př. polyester), bavlněné by mohli držet vlhkost a zahnívat.
• Při nažehlování (reflexní prvky, podlepovací pásky) si dejte pozor na teplotu žehličky.

Takže ostrou jehlu mám, s patkou si hlavu lámat nemusím, šusťák klouže dobře, ale kde sehnat pásku na utěsnění švů to byl oříšek. Samozřejmě jsem si jí mohla objednat ze zahraničí, pod pojmem seam sealing tape vám toho google najde spoustu. Ale zjistit jak se tomu říká v Čechách, natož kde se to kupuje nebylo jednoduché.V galanterii mi řekli, že o takové  věci slyší prvně. Pod dlouhém hledání jsem zjistila, že se tomu říká podlepovací páska a dá se sehnat asi ve dvou internetových obchodech. Deset metrů by mi mohlo stačit :)

Po zkoušce nanečisto jsem našla správné nastavení žehličky a přes pečící papír se snažila nažehlit pásku na první šev. Moc mi to nešlo, zvlášť u oblých švů rukávů.

Další pokusy už byly lepší. Co jsem vypozorovala, tak je dobré žehlit na tvrdé podložce a nebát se pořádně zatlačit. Je potřeba pásku nahřát cca 10 sekund, aby změkla a dobře se přilepila na podklad, pokud je nedostatečně teplá, na pohled sice drží, ale snadno se odlepí. Páskou jsem podlepila všechny švy okolo rukávů a švy u límce.

Střih nemá v základu žádné kapsy (kromě jedné náprsní), ale já se bez nich neobejdu, takže jsem si musela nějaké vyrobit. Nejjednodušší by byly kapsy „záplatové“, kdy našijete požadovaný vystřižený tvar kapsy na látku a máte hotovo (př. zadní kapsy na džínách). Pak mě napadly kapsy v bočním švu, ty mi moc nejdou šít a navíc se mi pro ruce zdají moc na boku. Zvítězily tedy kapsy na zip, které má i má stará outdoorová bunda. S těmi jsem také neměla žádnou zkušenost, takže to nebyla procházka růžovým sadem. Ale podařilo se. Chtěla jsem vytvořit i krytku zipu proti dešti ze stejné látky, ale pak mě napadlo ozvláštnit celou bundu „okrasným designovým“ :) prvkem a jako kryt jsem použila kousek plastového krejčovského metru. Postup šití kapsy na zip zkusím ukázat v nějaké dalším příspěvku, zatím jen náhled.

Střih také nabízel dvě varianty límce, jednu s kapucí a jednu bez. Kapuce je u nepromokavé bundy samozřejmost, takže volím tuto variantu. Kapuce je důmyslně vsazena do límce bundy a v době kdy jí nepotřebujete jí můžete jednoduše schovat. Nevím, jestli je to výhoda nebo ne, ale díky vnitřní vrstvě fleecu je moje kapuce trošku objemnější, takže když jí schovám do límce, mám místo něj menší cestovní polštářek.

V podšívce je všita malá náprsní kapsička.

A tady je bunda celá. Přední nepromokavý zip jsem také překryla „ozdobou“ z metru.

V pase bundu tvaruje pásek z gumy všité mezi vrchní vrstvu a podšívku.

Už se těším až jí pořádně provětrám. Počasí je zatím odpovídající.

Rozpočet:

•  2 m šusták                    272 Kč
• 1,5 m fleece                  204 Kč
• 4 x zip                             67 Kč
• metr na ozdobu               16 Kč
• 0,5 m guma                     11 Kč
• 3 m podlepovací páska   39 Kč
• celkem                          609 Kč
• + střih                           350 Kč (dá se použít několikrát)

• čas potřebný na ušití (včetně lepení střihu) – tři popracovní večery (asi 9 hodin) a jeden víkendový den s přestávkami na vaření a odpočinek  (asi 6 – 8 hodin)

Tweet